Krásné a velmi originální české jméno této odrůdy by docela dobře mohlo věstit i její český původ. Avšak není tomu tak. Nevěstí. Řehtáč soudkovitý je velmi stará odrůda pocházející nejspíše z Německa. Její německé jméno zní Prinzenapfel.
Odrůda dokáže vytvářet nádherné velké stromy. Pěkné velké a rozložité koruny, velmi mohutné kmeny – to jsou typické obrázky letitých řehtáčů v mnoha starých usedlostech či jejich pozůstatcích. Stromy jsou odolné proti mrazu a celkem dobře se vypořádávají i s chorobami – padlím i strupovitostí. S přehledem si poradí s vyššími polohami, naopak si v nich spíše libují.
Jablka mohou být střední i velká. Mají zpravidla typicky protáhlý soudkovitý tvar, přibližně ve svém středu bývají nejširší. Základní barva slupky je žlutá, avšak osluněná se stává krásně červeně pruhovanou. Velké, dobře vyvinuté, leckdy i velmi dlouhé plody, jsou potěchou pro oko i pro chuť. Bývají sladké, kořenité. I z extenzivních výsadeb v podstatě čisté – bez strupovitosti. U některých plodů se můžete setkat s tím, že v nich hrkají jádra – semena. A právě odtud to zvláštní české jméno, neboť hrkat = po staru řehtat.
Plody se sklízejí v druhé polovině září, záhy dozrávají ke konzumu. Dají se uskladnit až do zimy, avšak obvykle za cenu postupné ztráty příjemné kořenitých tónů chuti. Osobně doporučuji užít si dosyta plodů čerstvě sklizených nebo jen krátce skladovaných. Je to příjemná chuťová vzpomínka na přicházející podzim.
Řehtáč soudkovitý je dobrým opylovačem a v přítomnosti dobrých opylovačů lze předpokládat i bohatou sklizeň u řehtáče samotného.
S mohutným starým stromem této odrůdy jsem se setkal v Kohoutově – místní části Kladruby (Podkrkonoší). Snímek nádherného řehtáče (pod snímkem plodů) zaslal i pan Štěpán Srdečný, který krásný strom zakoupil společně se starou usedlostí poblíž obce Sobotka na Jičínsku.