PARMÉNA ZLATÁ

Parména zlatá je odrůda s poněkud nevyjasněným původem. Má se za to, že vznikla ve Francii. Dle některé literatury se tato odrůda s nějvětší pravděpodobností pěstovala už ve středověku.
Její stromy rostou bujně, ke stáru v růstu polevují. Vytváří velké kulovité koruny. Parména zlatá je odolná proti mrazům, avšak náročnější na půdu. Trpí strupovitostí a často i rakovinou. Nemá ráda přemokřené půdy a uzavřené mrazové polohy. Do plodnosti nastupuje velmi brzy, plodí pak hojně, ale méně pravidelně.
Plody jsou středně velké, hladké, tupě kuželovitého tvaru, někdy tvaru kulatšího. Téměř vždy bývá tvar plodů pravidelný a souměrný. Základní barva plodu je ve zralosti zlatožlutá, na osluněných místech překrytá červenými pruhy. Chuť plodů je sladce navinulá, se silným renetovitým nádechem. Optimálně uzrálá jablka velmi chutnají. Sklízí se na počátku či v polovině září. K jídlu dozrávají v následujícím měsíci. Vydrží pak i přes říjen, třeba do Vánoc – s dlouhodobým uskladněním však ztrácí svoji dobrou chuť.
Pro Parménu zlatou jsou dobrými opylovači odrůdy James Grieve, Matčino, Jonathan, Ontario, Wealthy či Zvonkové. Sama Parména zlatá je dobrým opylovačem.
Parménu zlatou jsme nalezli například na jedné soukromé zahradě v Pardubicích – Pardubičkách (okres Pardubice).