KDANSKÝ HRANÁČ

Kdanský hranáč je stará odrůda neznámého původu. Pomologie zmiňují její pěstování v Německu a Holandsku, které je datováno do 18. století.
Stromy této odrůdy rostou bujně, vytvářejí velké koruny, ke stáru někdy značně rozložité. Jsou velmi odolné proti mrazu. Nevýhodou je jejich menší odolnost proti strupovitosti, která tak někdy kazí vzhled jinak celkem zajímavých plodů. K padlí jsou náchylné méně. Stromy nejsou nijak zvláště náročné na půdu, preferují vlhčí stanoviště ve vyšších polohách – tam jsem také tuto odrůdu nalezl. Kdanský hranáč se často pěstoval a pěstuje ve vyšších tvarech na pláněti. Sklizně jsou dle literatury hojné, ale nepravidelnější.
Plody jsou většinou střední nebo větší velikosti, žebernaté, celkem nepravidelné. Co do samotné velikosti však vyrovnané. Slupka je mastná, hladká a jemná. Její základní barva je ve zralosti žlutá, překrytá červení či červeným žíháním. Celkové zbarvení může ale u některých plodů působit i ,,barevnou mdlostí“. Chuť dužniny je vcelku příjemná, sladká. Jablka se sklízejí koncem září, ke konzumu dozrávají záhy. Lze je skladovat do zimy, ovšem již za cenu ztráty příjemných chuťových vlastností.
Gganský hranáč je dobrým opylovačem a v přítomnosti dobrých opylovačů také sám dobře plodí.
Plod na druhé fotografii pochází z nevelkého stromu v Kohoutově (Podkrkonoší).